Něco o mně.

         Jmenuji se František Havlík a jsem členem modelářského klubu ZDICE.    Modelařit jsem začal někdy v šesté třídě  pod vedením pana Fencla v LMK Řež. Tenkrát jsme v klubu stavěli modely házedel a později volné modely větroňů kategorie A3 a A1. S těmito modely jsme se pak účastnili soutěží a získávali i výkonnostní třídy. Mimo soutěžního létání jsme také stavěli upoutané  modely, což pro nás byla vlastně jediná možnost, kdy jsme své modely mohli i řídit. Já sám jsem měl model Trenér (motor MK 17), Bažant, BD-4. O modelech řízených rádiem jsem si mohl nechat pouze zdát, a nebo jsem se mohl chodit koukat na pana Fencla, jak poletuje s dvoupovelovým větroněm.   Dnes je tomu již 28 let a mohu to směle nazvat "Můj modelářský pravěk". Když mi bylo asi patnáct, spíše než letadla jsem začal mít úplně jiné zájmy a modelařina šla k ledu.

        Osud tomu ale chtěl a já se čirou náhodou ocitl na jednom dětském dnu, kde můj syn vyhrál jakýsi balzový model v rozsypu. Doma jsem tento model postavil a šli jsme létat. Již si ani nevzpomenu jak nám to tenkrát létalo. Právě při stavbě tohoto letadélka jsem znovu začal přemýšlet o návratu k  modelařině. No a pak to přišlo. Větroň TRACY od firmy Svor, vysílač HITEC FLASH 4 a především obrovské překvapení a údiv. To, co jsem kdysi jako kluk vídával pouze na obrázkách a v katalozích, to v roce 1994 byla naprostá realita v modelářském obchodě , ve kterém jsem se ocitl. Tak trochu nostalgicky jsem zavzpomínal na svou oblíbenou trasu "Sokolovská, Žitná a Kotva". Prodavači-ky v těchto obchodech by se jistě divili jako já.

        O začátcích mého RC létání bych mohl psát velmi dlouho a jistě by se našla spousta kolegů, které potkal stejný osud a kteří se jako já vydali cestou POKUS - OMYL.Já sám jsem  při tom ještě s oblibou používal metodu  našeho Velikána, a to metodu Slepých uliček. U větroně to docela šlo. Gumicuk a Tracy letěl skoro sám. Vlastně on letěl vždy, ale pokud jsem se mu do toho začal plést, tak s tím měl chudák co dělat. Když pominu jeden start s vypnutým přijímačem a nějaké ty drobné šrámy na potahu, tak to byla paráda a mohu toto letadlo doporučit všem, kdo chtějí stavět a létat.  Když jsem se naučil poletovat s tímto modelem (záměrně píši poletovat a ne pilotovat), byl jsem přesvědčen, že musím postavit model motorový. A když motorový model, tak hned využít všechny čtyři kanály na vysílači. Model nejlépe menší (vždyť jsem začátečník a motor tak 2,5cm3, který jsem měl doma již od mládí ). Co z toho nakonec vyšlo? Model PONY dle plánku Modelář na motor MVVS 2,5DF, do kterého jsem namontoval karburátor Mikro. Tato koncepce již na samém začátku byla pro modeláře začátečníka, bez zkušeného kolegy - rádce odsouzena k zániku. Prostě taková modelová slepá ulička. Po všech pokusech (byly dva) jsem postavil nový model PONY a po jediném pokusu jsem se rozhodl, že pořídím model ze stavebnice, který bude létat. A protože jsem byl začátečník a stále neměl toho kolegu rádce, pořídil jsem model od již osvědčené firmy Svor. Ano, byl to BENJI. Kdo tento model zná tak je mu jasné, co mě asi  čekalo. Jediné moudré rozhodnutí té doby bylo zakoupení motoru OS-Max 3,5cm3. První věc, která byla provedena na základě rady zkušeného modeláře.   Když to člověk píše a čte, nezdá se to  tak strašné a chvíle kdy jsem se takto mučil jsou spíše pro  zasmání . Je ale pravda, že to trvalo asi dva roky a já se sám sobě divím, že jsem to vydržel. Benjiho jsem se po čase nějakým zázračným a dodnes nevysvětlitelným způsobem "naučil" ovládat a občas jsem si i zalétal.

        Jako další letadlo (a to byla opravdová a nefalšovaná trefa do černého) jsem si pořídil AROWA od firmy Hacker. Osadil jsem ho modrou 7,5 OS a zjišťoval, že letadlo může létat krásně, rovně, nezáludně, pohodově, spolehlivě a ........   . Jistě bych ještě na něco přišel, ale nerad bych milého AROWA zase přechválil. Musím však říci, že toto letadlo létalo, létá a pevně věřím, že dlouho ještě létat bude.  S Arowem již přišla doba, kdy jsem si dovolil přijít mezi opravdové a zkušené modeláře, kteří v LMK Zdice jsou. Také létání na  Letadlové lodi je zážitek, který se s polní cestou nedá srovnat.

        Přes model AROW jsem se postupem času dostal k modelům typu   DIABLOTIN  mini. Ty jsem měl dva a létání s nimi mě opravdu moc bavilo. Je to zážitek a toto éro dokáže věci nevídané a  ještě k tomu je i hodné. V této době jsem začal také pokukovat po benzínových motorech a větších modelech. Došlo tedy na model CAP 232 - 3D od firmy JR  Models, do kterého jsem namontoval motor ZG-38 TITAN. S tímto modelem jsem létal asi tak 3tři měsíce. Model jsem totálně zničil při havárii, jejíž příčiny jsou pro mě dodnes nevysvětlitelné.  Později přišel DIABLOTIN super (který mě ale moc nenadchnul) a pak i DIABLOTIN XL a motor ZDZ 60cm3. Právě v této době mě ale začaly zajímat velké modely větroňů a také aerovleky, které mají ve Zdicích bohaté zastoupení a tradici. 

          Toto je tedy trocha o mé maličkosti a modelářských začátcích.  Nerad bych tím někoho nudil ,a tak kdo vydržel se čtením až do těchto míst, tak tomu děkuji a doufám, že jsem mu nezkazil den, či chuť k modelařině.

                                                                         FRANTIŠEK HAVLÍK